Áron z Hůrky (1822–1869) jako první grónský umělec vylíčil drsné inuitské pověsti ze zorného úhlu původních obyvatel Arktidy, a to jak písemně, tak ilustracemi. Z dánského překladu jeho grónského originálu, který vytvořila doc. Kirsten Thistedová (1957) z Kodaňské univerzity, vznikl český výbor nazvaný O Igimarasussukovi, který jedl své ženy / Inuitské pověsti očima Árona z Hůrky (1822–1869). Knihu vydalo nakladatelství Argo v roce 2016 a do češtiny ji přeložil Zdeněk Lyčka. Z Áronových ilustrací vznikla putovní výstava, která procestovala Grónsko, Německo, Polsko a Česko.
Áron z Hůrky se narodil v rodině ochranovského katechety Kristiána Heinricha v osadě Hůrka (Kangeq) na nejvzdálenějším okraji skupiny ostrůvků poblíž dnešního grónského hlavního města Nuuku. Mladý Áron pokračoval v rodinné tradici; nejprve asistoval otci a posléze se stal pomocným pastorem v misii Nový Ochranov, vzdálené od Hůrky asi 20 kilometrů, což představovalo za klidného počasí pouhých několik hodin jízdy na kajaku.
Když roku 1858 dánský královský inspektor pro jižní Grónsko Hinrich Johannes Rink zahájil práci na velkolepém souhrnném díle, ve kterém se pokusil zachytit grónské pověsti v podání desítek místních vypravěčů, stal se Áron jeho hlavním ilustrátorem. Na Rinkovo přání ilustroval rovněž pověsti ze sbírky pastora Pedera Kragha, který sloužil ve 20. letech 19. století v severním Grónsku a svou sbírku dal později Rinkovi k dispozici. Áron neustále rozvíjel své všestranné umělecké schopnosti. Prvními kresbami opatřil texty svého otce a také texty bratrance Kristiána, pak se věnoval Rinkově sbírce a souboru P. Kragha, až se nakonec dostal k vlastnímu psaní příběhů, jež ilustroval. Svá vyprávění často končil slovy: „Tak píšu já, Áron“, což inspirovalo Kirsten Thistedovou k názvu dvoudílné knihy inuitských pověstí v grónské a dánské verzi s Áronovými ilustracemi, kterou k 20. výročí grónské samosprávy vydalo v roce 1999 nakladatelství Atuakkiorfik.
O celkovém rozsahu Áronovy práce neměl nikdo dlouho ani tušení. Teprve když roku 1960 polární badatel a umělec Eigil Knuth publikoval velkou sbírku jeho akvarelů, kterou objevil v kodaňském Národním muzeu, stal se Áron okamžitě vysoce uznávaným umělcem. Áron nebyl pouze ilustrátor a spisovatel, byl rovněž zručný lovec. Kvůli jízdě na kajaku však býval často nemocný, až se nakazil tuberkulózou, na kterou předčasně ve svých 47 letech zemřel – stejně jako jeho otec.
K tématu nabízím i výstavy: Grónské mýty a pověsti očima Martina Velíška, Pes s drdolem / Grónské pohádky a pověsti v ilustracích Martina Velíška a O Igimarasussukovi, který jedl své ženy.